
Můj dnešní pokus o AC z LD
Moderátor: Moderátori
M
Dnes jsem měl celkem dlouhý LD, ve kterém jsem si konečně vzpomněl, že chci vyzkoušet ze snu astrálně vycestovat. Prohlásil jsem nahlas " chci astrálně na Měsíc!" (nejsem žádný troškař), zavřel jsem oči a vyskočil do vzduchu. Dostal jsem se do jakéhosi víru, nic jsem neviděl a když to skončilo a otevřel jsem oči, tak jsem byl stále na stejném místě, akorát jsem visel hlavou dolů ze stropu a nemohl jsem se dostat zpátky na zem. Připadal jsem si jako kosmonaut v beztížném stavu. Poletoval jsem po místnosti. Takže na Měsíc jsem se opět nepodíval, ale zajímavé to bylo, to zase jo. 

Re: M
Takže dneska jsem měl další příležitost vyzkoušet AC z LD. Opět jako nedávno jsem nahlas vyslovil přání astrálně odletět na Měsíc a dostal jsem se do jakéhosi víru a jasně jsem si uvědomoval, že se řítím obrovskou rychlostí někam nahoru. Nic jsem neviděl,ale vnímal jsem, jakoby mě oslňovalo Slunce. Nicméně když jsem zase prozřel, tak jsem se nacházel opět na místě startu. Takže jsem to zkusil ještě jednou a opět jsem vyletěl do vzduchu, tentokrát jsem už viděl pod sebe a letěl jsem nad krajinou kterou jsem znal. Netrvalo to ovšem dlouho a vzbudil jsem se (falešně) a pokračoval v nevědomém snu. Mno, takže příště se na ten Měsíc už snad podívám...
Smrt není zánikem světla. Je zhašením lampy, protože svítá...
Re: M
Takže dnes v noci jsem měl následující zážitek: Ve 4 ráno jsem jako obvykle vstal, zašel si na WC, napil se, opláchl se studenou vodou a šel si zase lehnout. Hodinu jsem se vleže na zádech snažil uvolnit a dostat se do LD, což se mi nepovedlo, tak jsem se obrátil na bok a během pár minut se dostal do krátkého mikrospánku, ze kterého jsem se hned vzbudil, ale cítil jsem, že jsem těsně před usnutím, tak jsem si opět lehl na záda a během okamžiku najednou přišel silný trans a už jsem cítil, jak mě to vytahuje nahoru a letěl jsem někam vzhůru. Vnímal jsem obrovskou rychlost a viděl kolem sebe cosi jako tunel. Říkal jsem si, že se chci dostat až k Bohu. Najednou jsem byl v LD a stál jsem v porodnici a kolem zdi byl dlouhý stůl a na něm několik novorozenců leželo zabalených v peřinkách. Vyšel jsem ze dveří a potkal dva doktory, kteří se o mě nezajímali a šli po chodbě. Sešel jsem ještě ze schodů dolů a pak jsem se probral doma v posteli. Skvělý zážitek, hlavně ten výstup z těla.
Smrt není zánikem světla. Je zhašením lampy, protože svítá...