3oko

Ležím si dneska ráno kolem sedmé v posteli a ještě se snažím usnout. Venku prší, tak se zaposlouchám do deště. Ležím na zádech, nohy mám překřížené a ruce na břiše - moje oblíbená pozice. Pomalu usínám a najednou to začne v hlavě hučet. Hučení trvá pár sekund a stupňuje se a pak náhle přestává a já cítím, že jsem z těla ven. Otevírám oči a pomalu se zvedám a sedám si na posteli, ale něco mě pořád táhne zpátky. Nemůžu se úplně vyprostit z těla, jako kdybych byl něčím připoutaný. Udělám několik pokusů, ale je to marné. Něco mě drží. Chci se zase probudit a za chvíli se probouzím. (Před pár dny jsem měl větší štěstí a užil jsem si to líp)

nebude to tymi prekrizenymi nohami?

Ne, v tom problém není, takhle to dělám vždycky. Prostě se mi nepodařilo se vyprostit. Jako bych byl zapásovaný jak v autě. Ještě si vzpomínám, že jsem se snažil rukama opřít o zeď a pomoct si, ale bylo to marné. Zvláštní přitom bylo, že jak jsem se rukou dotýkal zdi, tak jsem jasně vnímal jak je chladná a tvrdá, ale svou ruku jsem neviděl. No nic, dneska další pokus.