Napísané: Po Jún 28, 2004 2:45
Vsechny vas tu zdravim, protoze jsem v tomto foru teprve novacek, ale chci vam povedet aspon neco o mych osobnich zazitcich.
Je tezke psat o snech jako o takovych, protoze jsem jich mela za svuj zivot uz tolik, tak barevnych i zivych, tolik ruznych chuti, ze se v tom uz absolutne nedokazu orientovat, ale vim ze neco mi splynulo s mym realnym zivotem naprosto. Nikdy jsem se nezabyvala nejak hloubeji svymi sny, ale obcas- hlavne v detsvi jsem myvala tak silne zazitky, ze jsem se z nich nemohla vzpamatovat cely den. naprikla jednou { ac je to absurdni, stale si to paamatuju, to byl muj prvni den, kdyz jsem sla do skoly}, me rano moje maminka budila a ja jsem ji slysela i videla, ale take jsem mela pred ocima svuj sen, bylo to docela zabavne, jakobych byla na dvou mistech zaroven. Byl to pro me nezapomenutelny zazitek. Ale v kratkosti receno, moje sny se stale prohlubovaly a byly stale divocejsi. Dokonce mam takovy pocit, ze me rodice v detsvi chteli vest k psychologovi, protoze jsem mela strasne nocni mury. O lucidni sneni jsem se nikdy nezajimala, tedy nevedela jsem, ze neco takoveho existuje, ale stavalo se mi zcela bezne, ze jsem se ve snu uvedomial, ze je to sen a pak jsem vykrikovala do prazdna ruzna otazky, nebo se zabavovala tim, ze jsem ruzne ze snem manipulovala. Taky se mi jednou stalo, ze jsem se potrebovala velice ucit na nasledujici den pro pisemku z chemie, ale dala jsem prednost spanku. Tu noc, se mi zdalo, ze jsem se probudila, vzala si ucebnici a celou noc se ucila. Skutecne to nechapu, jak jsem si mohla ve snu vysnit realnou ucebnici chemie a koncentrovane se nekolik hodin ucit. Pracovat se sny jsem zacala, kdyz muj tatinek cetl neco od Castanedy, a rekl mi, ze se mam ve snu podivat na ruce a rict, ze to je jen sen. To mi skutecne nedelalo problem, a podarilo se to jeste tu noc. Taky uz me ruzni lide ve snu ucili letat { to je fakt tezke, jde to jen malo nad zemi}, chodit po vode { taky docela tezke} a prochazet zdi { to je legrace, ale nikdy nevis kam projdes a co je na druhe strane}. taky jsem se uz mohla setkat s mnoha lidmi.
Posledni mesic jsem zacala cist knihy o Toltecich o jejich technikach, o tom jake jsou dalsi postupy a techniky, ale stalo se mi neco zvlastniho. Od malicka bylo sneni pro me samozrejme a automaticke. Ale ted, kdyz se to snazim umele ovlivnovat, a ridit se jinymi pouckami a pravidly, me sneni se vytratilo. proste me opustilo.... doufam ze ne nadlouho
pokud mi neco chcete rict, nebo nejak komentovat, budu rada
Je tezke psat o snech jako o takovych, protoze jsem jich mela za svuj zivot uz tolik, tak barevnych i zivych, tolik ruznych chuti, ze se v tom uz absolutne nedokazu orientovat, ale vim ze neco mi splynulo s mym realnym zivotem naprosto. Nikdy jsem se nezabyvala nejak hloubeji svymi sny, ale obcas- hlavne v detsvi jsem myvala tak silne zazitky, ze jsem se z nich nemohla vzpamatovat cely den. naprikla jednou { ac je to absurdni, stale si to paamatuju, to byl muj prvni den, kdyz jsem sla do skoly}, me rano moje maminka budila a ja jsem ji slysela i videla, ale take jsem mela pred ocima svuj sen, bylo to docela zabavne, jakobych byla na dvou mistech zaroven. Byl to pro me nezapomenutelny zazitek. Ale v kratkosti receno, moje sny se stale prohlubovaly a byly stale divocejsi. Dokonce mam takovy pocit, ze me rodice v detsvi chteli vest k psychologovi, protoze jsem mela strasne nocni mury. O lucidni sneni jsem se nikdy nezajimala, tedy nevedela jsem, ze neco takoveho existuje, ale stavalo se mi zcela bezne, ze jsem se ve snu uvedomial, ze je to sen a pak jsem vykrikovala do prazdna ruzna otazky, nebo se zabavovala tim, ze jsem ruzne ze snem manipulovala. Taky se mi jednou stalo, ze jsem se potrebovala velice ucit na nasledujici den pro pisemku z chemie, ale dala jsem prednost spanku. Tu noc, se mi zdalo, ze jsem se probudila, vzala si ucebnici a celou noc se ucila. Skutecne to nechapu, jak jsem si mohla ve snu vysnit realnou ucebnici chemie a koncentrovane se nekolik hodin ucit. Pracovat se sny jsem zacala, kdyz muj tatinek cetl neco od Castanedy, a rekl mi, ze se mam ve snu podivat na ruce a rict, ze to je jen sen. To mi skutecne nedelalo problem, a podarilo se to jeste tu noc. Taky uz me ruzni lide ve snu ucili letat { to je fakt tezke, jde to jen malo nad zemi}, chodit po vode { taky docela tezke} a prochazet zdi { to je legrace, ale nikdy nevis kam projdes a co je na druhe strane}. taky jsem se uz mohla setkat s mnoha lidmi.
Posledni mesic jsem zacala cist knihy o Toltecich o jejich technikach, o tom jake jsou dalsi postupy a techniky, ale stalo se mi neco zvlastniho. Od malicka bylo sneni pro me samozrejme a automaticke. Ale ted, kdyz se to snazim umele ovlivnovat, a ridit se jinymi pouckami a pravidly, me sneni se vytratilo. proste me opustilo.... doufam ze ne nadlouho
pokud mi neco chcete rict, nebo nejak komentovat, budu rada